Teréza Nováková, žena nepokojného ducha a temperamentu, se narodila v Praze 31. července 1853 do kulturní česko německé rodiny Františku Langhauseovi a Arnoštce Deutschové. Navštěvovala dívčí školu paní Amerlingové, později Náprstkův Americký klub českých dam, kam ji uvedla Karolína Světlá, která byla jejím vzorem. Důkladná znalost cizích jazyků jí umožnila číst německé a anglické autory v originále a poznat tak světovou literaturu.

Při studiu se Teréza Nováková seznámila se svým budoucím manželem, gymnaziálním profesorem českého jazyka Josefem Novákem. Po sňatku s ním v roce 1876 odešla do Litomyšle. Své nedobrovolné vyhnanství začala proměňovat v literární čin.

Zpočátku píše drobné prózy nejprve s pražskými náměty, stále více se však nechává inspirovat životem venkova a přechází k realistickým črtám a povídkám ze života lidí na Litomyšlsku. Cestuje po vsích a městečkách a snaží se poznávat život venkovského lidu, jeho prostředí, kroj, zvyky, řeč  i  životní názor. Tím se dostala i k národopisu a napsala i několik národopisných studií. Z této vlastní podrobné znalosti života lidu vyrostla pravdivost a poutavost jejího literárního díla.

Autorce trvalo, než se s krajem sžila, ale později si ho zamilovala a i po manželově přeložení do Prahy po dvaceti letech se na známá místa stále vracela. V roce 1903 zakoupila Teréza Nováková s manželem v Proseči chalupu čp. 74 a pobývala zde s rodinou o letních prázdninách. Proseč se jí však stala později trvalým bydlištěm, když se sem po manželově smrti roku 1908 přestěhovala natrvalo. V Proseči tvořila svoje další literární díla. Mezi spisovatelkou a Prosečí se zrodil společný vnitřní svět, posvěcený bolem a soucitem. Zvěčňuje téměř dokumentárně starou Proseč, její obyvatele a jejich vzájemné vztahy a smýšlení.

Teréza Nováková se snažila o kulturní povznesení Prosečska, založila v Proseči „Spolek paní a dívek“, pro který pravidelně připravovala vzdělávací přednášky. Byla aktivní členkou prosečského Sokola, pravidelně v něm osvětově působila, pomáhala při založení veřejné čítárny.

V jednom z prvních veřejných vystoupení po přesídlení do Proseče na táboru lidu v Záboří, hovoří k ženám a nabádá je, aby: „…muže své ve snahách pokroku co nejúčinněji podporovaly a tito zase aby ženy nikde nemíjely a je sebou v novodobé éry vedli.“

Teréza Nováková se svým životním názorem musela zůstávat vzdálena tradiční prosečské katolické atmosféře. Nacházela ohlas hlavně u evangelických žen a dívek a hlavně pro ně pořádala v Proseči hudební a literární dýchánky.

Podle slov prosečského faráře Miloslava Nováka, byla Tereza Nováková:
„…hotový naučný slovník. Co kdy četla nebo slyšela, pamatovala si až do nejmenších podrobností. Na svých procházkách dala si např. vypravovati osudy prostých, neznámých lidí hned v několika pokoleních najednou. Když pak jsem jí pro její spis na základě jejích vzpomínek vypisoval o těchto rodinách příslušná data z matrik, shodovalo se vše téměř na den…“

Nováková horlivě pracovala i v ženském hnutí, založila a redigovala časopis Ženský svět. Usilovala o rovnoprávnost žen, volební právo a právo na vzdělání. Novákovi měli sedm dětí, ale jen Arne a nejmladší Jaroslav matku přežili. Se ztrátou dětí se nemohla vyrovnat, a proto stále psala. V tomto těžkém období vznikla její nejvrcholnější díla. Když autorčin syn Theodor zahynul v roce 1901 při průzkumu Labe, rozhodla se navždy odložit pero. Nakonec se ale literární práce nevzdala díky podpoře druhého z milovaných synů.

Její syn, literární historik, Arne Novák, naspal později o jejím poměru k lidu Proseče: „V jeho temném utrpení, v jeho zápase lidském, příliš lidském, nalezla prvky božské krásy, božské věčnosti.“

Teréza Nováková zemřela 13. listopadu 1912 v Praze u svého syna Arna Nováka.

Spisovatelka a Proseč:

  • V roce 1961 uskutečnila Proseč počest spisovatelky 1. ročník literární soutěže Proseč Terézy Novákové určené pro nadějné amaterské autory nad 15 let.
  • V roce 1977 byla u základní školy vybudována socha spisovatelky Terézy Novákové u vstupu do prvního stupně základní školy, socha je vyrobena z pískovce, jejím autorem je František Janda z osíka.
  • V roce 1988 Proseč ve spolupráci se školou zorganizovaly 1. ročník literární soutěže Malá Proseč Terézy Novákové určené pro žáky základních škol.
  • V listopadu 2013 město Proseč adoptovalo hrob spisovatelky Terézy Novákové na Olšanských hřbitovech v Praze.
  • V roce 2015 město Proseč vlastním nákladem s podporou rodiny Brahových nechalo kompletně opravit hrob spisovatelky a její rodiny na Olšanských hřbitovech v Praze.
  • V březnu roku 2016 pojmenovalo zastupitelstvo města Proseč ulici, kde se nachází dům čp. 74, po spisovatelce Teréze Novákové.
  • V září roku 2016 provedlo město Proseč na svůj náklad a s podporou rodiny Haazsových, která spravuje majetek spisovatelky, generální opravu sochy u základní školy, opravu provedl restautátor MgA. Petr Rejman z Proseče.

Romány

  • Maloměstský román (1890) – popisuje osudy dcery K. H. Borovského, věnován Karolině Světlé
  • Jan Jílek (1904) – hlavním hrdinou je zde český evangelík, který je donucen kvůli náboženské nesvobodě opustit vlast
  • Jiří Šmatlán (1906) – životopis člověka, který se od náboženství dostává k myšlenkám socialismu.
  • Na Librově gruntě (1907) – rok 1848 na venkově, zabývá se problémy kolem zrušení roboty.
  • Děti čistého živého (1909) – otázky náboženských skupin, obracejících se k mysticismu. Děj románu se odehrává v Proseči a okolí.
  • Drašar (1914) – román napsaný podle skutečné osoby, popisuje psychologické problémy kněze na vesnici, končí tragicky. Děj se odehrál pod dnešní Drašarovou lípou, u obce Pustá Rybná.

Próza

  • Z měst i ze samot (1890)
  • Karolina Světlá, její život a její spisy (1890)
  • Kresby a črty (1891)
  • Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku (1891)
  • Z nejvýchodnějších Čech (1898) – z cest po českomoravském pomezí
  • Ženský klub český v Praze (1902)
  • Rosné perly (1902)
  • Úlomky žuly (1902) – povídky
  • Ze ženského hnutí (1912)
  • Východočeské lomenice – národopisná studie
  • O českém kroji
  • Slavín žen českých
  • Moderní pohádky
  • Kamenité stezky
  • Drobné prózy – dílo obsahuje v podstatě všechny drobné prózy Terézy Novákové. Spisovatelka se v nich obrací k venkovské tematice a projevuje se jako stoupenka realismu.
  • Z luhů a hájů naší vlasti
  • Z naší národní literatury